Vlčice - Prolog

20. dubna 2013 v 0:19 | Niare |  Vlčice
Přináším vám první sérii povídek z mé vlastní hlavy, které budu vydávat. Pokračování budu vydávat nepravidelně a ani nevím kolik jich bude. V sérii Vlčice budu vyprávět příběh osamělého mladého muže, který objevil lásku a přátelství na tom nejméně obvyklém místě a změnilo mu to život.


Utíkal stinným lesem. Nebyl pronásledován, jen si užíval radost z běhu. Byl úplněk a stezka byla nádherně ozářena měsícem. Viděl každý lístek ledabyle spadnutý na zem, každý stín vrhaný kolem letící sovou, každou cestičku vyšlapanou divou zvěří. Po jedné z nich se vydal. Les byl bezpečný, a proto si dovolil zaposlouchat se do zvuků lesa a odletět na svých myšlenkách dál.
Jako polibek milenky cítil noční vánek, který se mu s lehkostí a láskou otíral o kůži a šeptal sladce do uší slova nejkrásnější. Šeptal o svobodě a volné obloze. Slyšel, jak mu pomalu, téměř jako by spal tvrdým spánkem, tluče srdce a nechal se tím zvukem unášet. Stoupal na něm výš a výš, až letěl jako sokol vzduchem a sledoval plochu zeleně ubíhající pod ním dál až do nekonečna a užíval si tu volnost. Letěl stále blíž a blíž k měsíci, až byl tak blízko, že kdyby se natáhl, tak by se ho mohl dotknout, a pak najednou padal až do hlubin hustého lesa, kde opět běžel po stezce, jen on a příroda.
Záře malovala nádherné, ale i děsivé obrazce. On se však nebál a obdivoval hru světla a stínu na všech stranách. Běžel dál. Pohyboval se jako vítr, jako součást přírody. Skrze nohy cítil dotyk země, která jako by mu vycházela vstříc a každý jeho krok přivítala s očekáváním a radostí. Po větru se nesla vůně zetlelého listí, dřeva a vody. Objevila se před ním malá říčka. Stopa za ní pokračovala, takže se mohl zastavit a obdivovat tu nádheru. Ponořil obličej pod hladinu a svěží, chladivý proud mu hladil tváře. Miloval ten pocit. Doplnil si vak a sám se napil a cítil jak mu studená tekutina padá dolů hrdlem. Chvíli jen tiše seděl a pozoroval vlnky, pomalu se převalující a nesoucí malou větvičku dál po proudu. Jeho myšlenky šly dál po proudu říčky, která se postupně zvětšovala až v mohutný tok, který padal vodopádem dolů do prázdna, kde se opět zrodil ze svých slz štestí, a pokračoval ve své cestě. Pomyslel na odhodlanost přírody, která se nikdy nevzdá a každou překážku časem překoná. Tak jako on. Začalo hustě pršet. Měl celou noc před sebou. Vstal a vyrazil vstříc svému osudu...

 


Komentáře

1 Vanimaré Vanimaré | Web | 7. července 2013 v 18:40 | Reagovat

Je to pěkné, těším se na pokračování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama