Zloděj - 1. kapitola

3. června 2013 v 0:19 | Niare |  Zloděj

Šel temnou chodbou. Nevěděl, jak dlouho už jde, ale připadalo mu to jako věčnost. Najednou se před ním objevil záblesk světla. Začal rozeznávat tvar a...


Probudil se s výkřikem. Bolest mu šla z rukou celým tělem a on se pod ní chvěl až málem upadl do mdlob. Roztřeseně zvedl vyhublou ruku před svůj obličej a podíval se na ni. Z prstů mu tekly proudy krve a měl je celé zničené. Rychle utrhl kus svého oblečení a ruku si do něj obalil. Po chvíli se na ní zase podíval. Viděl na ni ještě otisky malých zubů. Ty krysy ho zase ve spaní kousaly. Když zde spal poprvé, probudilo ho sebemenší kousnutí, ale po tak dlouhé době ho probudila už jen pořádně velká bolest. Podíval se znovu na svou ruku a sledoval klouby sedřené téměř na kost a síť jizev táhnoucí se mu po nich. Každá jizva, každá bolestivá vzpomínka, každá noc probuzená ze snu. Síť ho dovedla až k jednomu prstu, který byl nejhůř poničen - chyběl mu celý článek - a projela jím vlna dávné bolesti. Tu noc byl tak unaven a zesláblý, že ho krysy probudily až když měl téměř celý prst zničený. Musel si ho nechat useknout, jinak by přišel o celou ruku. Navíc už byl stejně k ničemu. Stále viděl sekáček svištící vzduchem a cítil tu ostrou bolest, která ho dohnala až do bezvědomí. Stále přemýšlel, jestli to bylo dobré řešení. Ruce přece jen byly jeho živobytí. Byl zloděj...
Zkrvavenou ruku si pevně obvázal kusem hadru. Bude to muset zatím stačit. Věděl, že by z toho mohl dostat nějakou nemoc a přijít o celou ruku, ale neměl ani peníze ani kontakty, aby mu ji nějaký léčitel ošetřil.
Opatrně se belhal podzemím. Tady si člověk nemohl být nikdy ničím jistý a stín mohl být vzápětí dýka mířící vám přímo na odhalené hrdlo. I on měl tupý nůž u pasu, ale naštestí (spíše pro něj, než útočníka) ho nemusel dosud použít. Vzpomínal, jak se sem do stok tehdy dostal poprvé. Byl ještě malý chlapec, který zrovna přišel o rodinu a musel se o sebe postarat sám. Vlastně se od té doby ani pořádně nezměnil - stále byl malý a staral se o sebe sám. Vešel do pekla neozbrojen a přesto přežil téměř bez zranění. Obličej mu zkřivil úsměv s příliš málo zuby, když pomyslel na to, jak se mu to vlastně povedlo. Párkrát ho sice přepadli, zmlátili a okradli, ale protože za zlato si hned kupoval jídlo a to okamžitě snědl, tak mu nic důležitého nevzali. V takových případech často propadli záchvatu vzteku a zbili ho ještě jednou. Modřiny mu ještě teď hyzdily celé tělo pod hadry, které nosil. Občas se mu však povedlo utéct a při jednom takovém svém útěku zvládl ukrást i ten nůž, který nosí. Avšak v takovém případě následovala často štvanice a pokud by ho chytili, staly by se mu hrozné věci, které si ani nechtěl představit, a proto si vždy únik předem rozmyslel. Patřil však k rychlejším běžcům a tohle místo bylo jeho domovem, a kvůli tomu se většinou lupičům rychle vypařil. Stín před ním najednou začal dostávat tvar. Chtěl se otočit a utéct, ale rána pěstí do zraněné ruky ho poslala do mdlob.
Pomalu otevřel oči. Ruka mu tepala bolestí a on měl stále mžitky před očima z toho, jak se uhodil do hlavy při pádu. Před ním někdo stál. Hleděl na muže v těžké černé kápi, kterému nešel vidět obličej ani ruce a z něhož čišel ledový chlad a vířila kolem něj temnota. Dostal strach a chtěl vykřiknout, ale věděl, že by mu to stejně nepomohlo. "Mám pro tebe práci," pronesl tiše neznámý.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama