Ze života...

Ztracený syn

15. března 2016 v 20:16 | Dergyitheron
Zajímavý to pocit sem po roce zavítat a dojít ke zjištění, že vše je stejné, jak jsme to jeden po druhém opustili. Abych byl upřímný, netuším, k čemu se vlastně vracím, ale hádám, že k zábavě, kterou jsme všichni na chvíli žili, a tak trochu k pokusu, co se moc nevyvedl. Sám už nevím, jak velké plány nebo představy jsem s tímhle blogem měl, ale po roce by se zase mohlo něco začít dít... Nebo ne?

Krvavý obzor

19. prosince 2014 v 16:58 | Dergyitheron
Zpod povrchu pod oblaky, osvícené rudou krví,
zářivá koule zapadá a do dalšího dne se skrývá.
Tu panáček někam běží, možná, že to nestíhá.
Oslněn tou rudou krásou, tím směrem se podívá.
Unavený zapomíná, že by teď měl pospíchat,
místo toho raděj fotí, a snaží se posílat.
Při tom na jednu osobu myslí, i když zná ta rizika,
na tom ovšem nezáleží, má ji totiž hrozně rád.

Do Švýcarska, do Francie

23. června 2013 v 9:25 | Atla Kauschimi
Naše cesty se rozdělily. Každý se vydal svým směrem.

Abych to upřesnila: Já a pan Dergyitheron odjíždíme do CERNu a Simniak nás opustil, a bude si teď žít ve Francii. Nu, alespoň na týden.

Myslím, že pokud budeme schopni něco vyfotit, tak by byla hanba nic neukázat. (Doufám, že moji spolupíšící souhlasí.)

Loučí se s vámi neaktivní Atla Kauschimi.

Setkání s Niare (Z pohledu Atly Kauschimi)

24. dubna 2013 v 15:01 | Atla Kauschimi
Bohužel, nebudu zde prozrazovat všechny detaili a tajemství našeho setkání. A proč? Za prvé by to bylo velmi dlouhé a zmatenější než obvykle a za druhé jsou věci, které by měly zůstat v roušce soukromí.

Nechtělo se mi tam. Byla jsem zabrána do rozhovoru, popíjejíc šálek capuccina. Kavárná. Velká okna. U jedonoh z nich jsme seděly a venku čas od času procházeli lidé, hledíce na nás, jako na modely ve výloze. I přes tento rušivý vjem byl pohled skrz tento obrovský skleněný plát úchvatný. Venek halila rouška tmy a tam také poletovaly znuděné vločky. Někdy samy, někdy v menších zhloučcích. Má spolusedící naproti mě vypadala taktéž úchvatně. Černé, kratší, půvabné šaty, která jí ladila s květinovou sponkou v jejích hnědých kadeřích a na kterou si velmi často stěžovala - samosebou ji slušela, ale co bychom od sebe chtěly, neustále alespoň částečně nespokojené se svým vzhledem.
 
 

Reklama